Rada 1.) Cvič nanečisto

Pokud si vybavím sebe místo onoho cvičícího, musím do simulace zahrnout i svou délku, váhu a sílu.
Nikdy to neudělám naprosto přesně, ale čím větší zkušenost se svým tělem při sportu mám, tím přesnější to je.
Tímto procesem nasimuluji nový pohyb za nových podmínek, čímž už spouštím proces učení.
Vytvářím si nové vzpomínky, byť s dovětkem „představa“, ale do jisté míry funkční a aplikovatelné do reálného světa.
Tímto způsobem jsem se konkrétně já naučil spoustu věcí předtím, než jsem je reálně vyzkoušel.
A mnohdy mi tak posléze stačil jediný reálný pokus na to zjistit, že to skutečně umím.
Vím, jak to funguje mně, a také vím, že to naprosto přesně nefunguje nikomu jinému.
Mám ale zjištěno, že to ostatním funguje hodně podobně.
A tak se i snažím ostatní učit.
Musím pracovat s rozdílnou mírou představivosti, zkušenosti a schopností s těmi informacemi pracovat.
A opravdu v tom nehraje roli věk.
Neexistuje přímá úměra mezi věkem a zkušeností.
Existuje pouze souvislost mezi věkem, mírou zkušeností a oblastí daných zkušeností.
V něčem jsme lepší, v něčem horší.
Ne každý má dobrou představivost, ne každý si dobře pamatuje objekty a vzory kolem sebe, ne každý si uvědomuje své tělesné proporce, ne každý si uvědomuje váhový, objemový a prostorový rozdíl mezi objekty, a ne každý si dokáže vybavit a uložit relevantní informace.

Jaká je má druhá rada?

Autor článku: Jan Bujnovský - osobní trenér
Publikováno: 4.2.2017
Bookmark the permalink.

Komentáře jsou uzavřeny.